HISTORIE

    Kdy a odkud se z hlubin dějin vynořilo předení se už asi nikdy nedozvíme. Zřejmě se tak stalo v době, kdy se  první člověk potřeboval ochránit před chladem a         potřeboval něčím k sobě spojit dvě kožešiny. Rostlinná i živočišná vlákna se  nejprve zkrucovala v prstech za pomoci vřetánka, v 16. století se začíná šířit šlapací kolovrat.

Až do 17.století se zabývají předením převážně ženy, a to ze všech společenských vrstev. S příchodem průmyslové revoluce na sklonku 18. století se začíná prosazovat strojové spřádání bavlny. Ruční předení lnu a vlny přetrvává i nadále. Ze soupisu věcí po zemřelých na počátku 19.století v Ústí u Vsetína vyplývá, že dvě třetiny domácností vlastnilo kolovrat, výjimkou nebylo ani vlastnictví 4 kolovratů. Kolovraty byly určeny na předení lnu i vlny, někteří zemřelí vlastnili i 20 funtů vlny /v jednom případě bylo uvedeno, že jde o valašskou vlnu/, aniž současně měli v majetku ovce. Více kolovrátků měli i v domácnostech, kterou živilo nějaké řemeslo, např. truhlářství. /Není bez zajímavosti, že v té době domácnosti vlastnily 5x více kolovratů než knih./ Předlo se doma pro vlastní potřebu, později podnikatelé dodávali přadlákům surovinu k domácímu zpracování a platili jim za odvedenou práci. Vznikaly první předpisy o kvalitě výrobků. Na přelomu 18. a 19. století se předením lnu, vlny a bavlny v čechách soustavně zabývala jedna pětina populace.

Jak důležité bylo předení v praktickém i společenském životě našich předků se odráží i v řadě oblíbených pohádek. Všichni si nejspíš vzpomeneme na poněkud morbidní Erbenův Zlatý kolovrat (Vrrrr! Vrrrr!), vřetánko, o které se píchla Šípová Růženka nebo tři hodné tetičky, pomáhající zlaté přadleně Lidušce. Přástky, na kterých se za dlouhých zimních večerů často scházely v největší chalupě ženy z celé vesnice, byly příležitostí pro vyprávění příběhů i předávání zkušeností a právě téhle tradici vděčí sběratelé vesnických pověstí a pohádek za mnohou inspiraci. Ozvěnou starých časů nám pak zní rčení "vymřeli po přeslici", i když jak přeslice vypadá a k čemu vlastně sloužila, už dnes mnozí netuší (odpověï najdete o pár obrázků níže :-)

Jak se předlo na vřetánku

Vřetánko byla dřevěná tyčka, různé délky, která měla na jednom konci zářez nebo otvor pro snadnější uvázání nitě, na druhém konci špičku, na které při otáčení mohlo stát. Vřetánka různých tvarů a délek byla opatřena přeslenem - závažím umístěným na vřetánku podle toho, jakým způsobem přadlena předla. Přeslen fungoval při otáčení jako setrvačník. Spřádaný materiál držela přadlena v ruce, měla ho umístěný v koši vedle sebe nebo býval navinutý na přeslici - tyčce, kterou přadlena držela v ruce nebo ji měla postavenou poblíž. V jedné z pohádek Boženy Němcové má dívka, předoucí  na pastvě, dokonce len uvázaný kolem hlavy.

vřetánka	Afrika - předení bavlny	Afrika

Nejčastěji používaný způsob předení je na obrázcích pod textem. Vřetánko se roztočilo a setrvačností se otáčelo buï na zemi jako káča nebo ve vzduchu, přeslen je umístěn nahoře i dole. Muž má na ruce navinutou zásobu rouna.

Arábie	Evropa-středověk	Arábie

Jiný způsob otáčení vřetánka je vidět na dalších obrázcích, zde je přeslen umístěn v horní části vřetena, aby bylo možné válet tyčku buï nohou po zemi nebo rukou po stehně. Tento způsob byl obzvl᚝ oblíben u amerických indiánských kmenů.

Indiáni Moki	Evropa-středověk	Indiáni Navajo

V Rusku se užívala k předení tzv. prjalka, jakýsi stojan ve tvaru L, na vodorovné části se sedělo, svislá část byla vlastně přeslice, upevňoval se na ní předený materiál. Prjalka bývala často bohatě zdobena řezbami a malbou.

Rusko	Ruské prjalky	Rusko

Jak se předlo na kolovratu

V 16. století se začíná šířit šlapací kolovrat, různé místní vlivy ovlivňovaly vzhled kolovratů. Vzniká tak kolovrat středoevropského typu, který má umístěno vřeteno nad hnacím kolem a saského typu, který má vřeteno umístněno vedle hnacího kola. Vznikají také další variace kolovratů, které se liší velikostí hnacího kola,  možností dvojitého pohonu, vícerychlostních převodů a způsobem brždění cívky nebo kladky vřetena skotským nebo irského napínáním. To všechno má vliv na rychlost předení a sílu předené příze. Ukázky různých kolovratů zobrazují i další pomůcky užívané při předení, zejména česání vláken, skaní příze a navíjení přaden.

Zatímco v Evropě a Americe šel vývoj směrem k šlapacím kolovratům, v Indii se staly (a zůstaly) populárními kolovraty poháněné ručně, tzv. charkhy. Proslavil je mimo jiné Mahatma Gandhí, díky němuž se stalo předení a tkaní vlastních indických látek symbolem boje za nezávislost Indie. Charkhy jsou oblíbené i dnes a vyrábějí se i jejich luxusní varianty z vzácných dřev.

čechy	Belgie	Německo

Wales	Faerské ostrovy	Norsko

Švýcarsko Appenzel	USA Tennessee	Orkneye

USA	Mahatma Gandhí s charkhou	Evropa

Afrika - skaní příze	Kanada - navíjení příze	Asie - navíjení hedvábných přaden

zdroj obrázků: archivní pohlednice a internet