Na čem příst

Jak už bylo zmíněno v kapitole o historii, máme v zásadě dvě možností - vřetánko nebo Kolovrátek Každé má své výhody i nevýhody (a úplně nejjistější je pořídit si obojí :-). Pokud se budete předení věnovat intenzivněji, brzy zjistíte, že se vám hodí řada dalších pomůcek, jako je motovidlo nebo navíječ příze, skací stojánek či klubíčkovač.

Vřetánko je báječnou volbou tehdy, když je pro vás předení jen občasným zpestřením. Náklady na výrobu nebo pořízení jsou téměř zanedbatelné (nejdražší zahraniční vřetánka pořídíte za ceny max. v řádu stokorun, pokud nesáhnete zrovna po ebenovém), navíc je malé, skladné, ideální pro použití na cestách nebo třeba pro dlouhou, nudnou cestu vlakem. Předení na vřetánku je samozřejmě pomalejší, než na kolovratu. Na druhou stranu máte přízi doslova a do písmene ve svých rukách a některé přadleny nedají na vřetánko dopustit především při předení silných nebo efektních přízí, doplněných o pírka, korálky a podobné speciality.

Jelikož na vřetánku neprochází příze vřetenem, jako je tomu u kolovrátku, nehrozí poškození nebo zadrhnutí takových větších předmětů a máte tak možnost tvořit doslova umělecká díla. Takové příze jsou dnes, mimochodem, nesmírně populární jako dekorace - nejsou ani tak určené k pletení, jako spíš k vystavení na krásné míse, podobně jako aranžované suché květiny nebo pot-pourri.

Nejdůležitější součástí vřetánka je přeslen, který funguje v podstatě podobně jako mechanický setrvačník autíčka nebo spodní část točící se káčy. Přeslen mívá nejčastěji tvar disku (i proto se na jeho výrobu hodí např. stará CDéčka), ale existují i přesleny srdcovité, určené pro rychle se točící vřetánka, případně jinak tvarované.

Zajímavou vychytávkou jsou tzv. turecká vřetánka, která mají místo klasického přeslenu dvě vyklenutá dřívka, která se na vřetánko nasouvají "do kříže". Příze se tak spřádá přímo do malého klubíčka (které ovšem pak stejně musíme rozvinout, abychom přízi zafixovali, ale to už je jiná věc :-) Jedno takové vřetánko vidíte v záhlaví této stránky.

Přeslen zajišuje prodloužení točivého momentu vřetánka, díky němuž vřetánko stáčí přízi, zatímco ji vytahujeme z česance. Důležité je jeho přesné vyvážení, pokud není dobře vyvážený a dokonale tvarovaný, vřetánko se při točení kývá nebo se rychle zastavuje, předení je nepohodlné a hlavně nekvalitní.

Návod na výrobu opravdu jednoduchého, ale přitom plně funkčního vřetánka najdete TADY.

Kolovrátek je ovšem naprosto nezbytný, pokud jste předení propadli a hodláte se mu věnovat jako krásnému koníčku.

Opět máte na výběr - buï se pokusíte sehnat některý dosud funkční historický kus, kterých se dosud na českých půdách nacházejí desítky nebo se proberete širokou nabídkou nových kolovrátků a vyberete si z nich ten, který se vám nejvíc líbí a nejlépe vyhovuje vašim požadavkům.


u nás často viděný kolovrátek "saského typu", kde je vřeteno umístěno vedle hnacího kola. Říkávám mu "horizontální"	středoevropský typ kolovrátku s vřetenem nad hnacím kolem	objevuje se ve spoustě verzí, šlapadlo bývá jak na levé tak na pravé straně	krasavec typu, který se často objevuje v Holandsku, zemi, proslulé svými kolovrátky dodnes

Historické kolovrátky mají společné jedno - kouzlo staré, překrásné věci, kterou obvykle někdo s pýchou vyrobil a pak s láskou používal. Horší, bohužel, to bývá s jejich bezproblémovým fungováním. Pokud patříte ke šastlivcům, kteří našli starý kolovrátek na půdě nebo pokud jste ho objevili v prodejně starožitného nábytku či v nabídce na internetu, zkontrolujte si nejprve, zda je kolovrátek kompletní.

Po čem se tedy dívat? A už máme kolovrátek saského typu (u nás jsou kupodivu běžnější, zřejmě proto, že předení bylo oblíbené především v podhůří, což byly oblasti po staletí obydlené Němci) nebo kolovrátek středoevropský, součásti, které jsou nezbytné pro jejich fungování jsou velmi podobné. Velmi časté je jednoduché, tzv. irské napínání (více viz sekce Jak příst)