NA ČEM PŘÍST

Jak už bylo zmíněno v kapitole o historii, máme v zásadě dvě možností - vřetánko nebo Kolovrátek Každé má své výhody i nevýhody (a úplně nejjistější je pořídit si obojí :-). Pokud se budete předení věnovat intenzivněji, brzy zjistíte, že se vám hodí řada dalších pomůcek, jako je motovidlo nebo navíječ příze, skací stojánek  či klubíčkovač.

Vřetánko je báječnou volbou tehdy, když je pro vás předení jen občasným zpestřením. Náklady na výrobu nebo pořízení jsou téměř zanedbatelné (nejdražší zahraniční vřetánka pořídíte za ceny max. v řádu stokorun, pokud nesáhnete zrovna po ebenovém), navíc je malé, skladné, ideální pro použití na cestách nebo třeba pro dlouhou, nudnou cestu vlakem. Předení na vřetánku je samozřejmě pomalejší, než na kolovratu. Na druhou stranu máte přízi doslova a do písmene ve svých rukách a některé přadleny nedají na vřetánko dopustit především při předení silných nebo efektních přízí, doplněných o pírka, korálky a podobné speciality.

Jelikož na vřetánku neprochází příze vřetenem, jako je tomu u kolovrátku, nehrozí poškození nebo zadrhnutí takových větších předmětů a máte tak možnost tvořit doslova umělecká díla. Takové příze jsou dnes, mimochodem, nesmírně populární jako dekorace - nejsou ani tak určené k pletení, jako spíš k vystavení na krásné míse, podobně jako aranžované suché květiny nebo pot-pourri.

Nejdůležitější součástí vřetánka je přeslen, který funguje v podstatě podobně jako mechanický setrvačník autíčka nebo spodní část točící se káčy. Přeslen mívá nejčastěji tvar disku (i proto se na jeho výrobu hodí např. stará CDéčka), ale existují i přesleny srdcovité, určené pro rychle se točící vřetánka, případně jinak tvarované.

Zajímavou vychytávkou jsou tzv. turecká vřetánka, která mají místo klasického přeslenu dvě vyklenutá dřívka, která se na vřetánko nasouvají "do kříže". Příze se tak spřádá přímo do malého klubíčka (které ovšem pak stejně musíme rozvinout, abychom přízi zafixovali, ale to už je jiná věc :-) Jedno takové vřetánko vidíte v záhlaví této stránky.

Přeslen zajišťuje prodloužení točivého momentu vřetánka, díky němuž vřetánko stáčí přízi, zatímco ji vytahujeme z česance. Důležité je jeho přesné vyvážení, pokud není dobře vyvážený a dokonale tvarovaný, vřetánko se při točení kývá nebo se rychle zastavuje, předení je nepohodlné a hlavně nekvalitní.

 

Návod na výrobu opravdu jednoduchého, ale přitom plně funkčního vřetánka najdete TADY.

 

Kolovrátek je ovšem naprosto nezbytný, pokud jste předení propadli a hodláte se mu věnovat jako krásnému koníčku.

Opět máte na výběr - buď se pokusíte sehnat některý dosud funkční historický kus, kterých se dosud na českých půdách nacházejí desítky nebo se proberete širokou nabídkou nových kolovrátků a vyberete si z nich ten, který se vám nejvíc líbí a nejlépe vyhovuje vašim požadavkům.

u nás často viděný kolovrátek "saského typu", kde je vřeteno umístěno vedle hnacího kola. Říkávám mu "horizontální" středoevropský typ kolovrátku s vřetenem nad hnacím kolem objevuje se ve spoustě verzí, šlapadlo bývá jak na levé tak na pravé straně krasavec typu, který se často objevuje v Holandsku, zemi, proslulé svými kolovrátky dodnes

Historické kolovrátky mají společné jedno - kouzlo staré, překrásné věci, kterou obvykle někdo s pýchou vyrobil a pak s láskou používal. Horší, bohužel, to bývá s jejich bezproblémovým fungováním. Pokud patříte ke šťastlivcům, kteří našli starý kolovrátek na půdě nebo pokud jste ho objevili v prodejně starožitného nábytku či v nabídce na internetu, zkontrolujte si nejprve, zda je kolovrátek kompletní.

Po čem se tedy dívat? Ať už máme kolovrátek saského typu (u nás jsou kupodivu běžnější, zřejmě proto, že předení bylo oblíbené především v podhůří, což byly oblasti po staletí obydlené Němci) nebo kolovrátek středoevropský, součásti, které jsou nezbytné pro jejich fungování jsou velmi podobné. Velmi časté je jednoduché, tzv. irské napínání (více viz sekce Jak příst)

nalezené kolovrátky bývají často v horším stavu

prasklé kolo patři k častým závadám, opravit je ho potřeba lepením nebo klížením

důležitá je neporušená konstrukce

pro úpravu vzdálenosti vřetena od kola často slouží čep, nesmí být zlomený nebo vpříčený

čep u saského kolovrátku, pěkně je také vidět nezbytná konstrukce, držící vřeteno

se šlapadlem a jeho závěsem na kolo nebývá problém

obvykle jsou všechny součástky kompletní

nejdůležitější částí pro funkčnost je kompletní vřeteno s křídly a cívkou

vřeteno s háčky je poměrně vzácné. Pro přadlenky dobrá zpráva, protože se na něm dobře spřádá vlna

vřeteno s otvory, příze se zachycovala na háčku, který se posouval postupným zapichováním do otvorů

nejběžnější typ vřetena, bohužel, je určený ke spřádání lnu

"lněné" vřeteno s kovovými křídly, cívkou a kladkou

vřeteno s nasunutou cívkou a nasazenou kladkou

Nejčastěji se u nás objevují kolovrátky, jejichž vřeteno má kovová křídla, a které byly určené pro spřádání lnu. Příst vlnu na nich jde, ale mají své nevýhody. Tou nejhlavnější je velmi malý vstupní otvor do vřetene, díky kterému je přadlenka omezena na vytváření poměrně tenkých přízí. Otvor lze trochu zvětšit vypilováním, ale má to své meze. Navíc kovová křídla jsou zpravidla zasažená korozí a proto mají tendenci přízi řezat.

Podle způsobu napínání můžeme narazit na kolovrátky, opatřené buď oddělitelnou kladkou nebo brzdičkou. (K čemu slouží viz sekce Jak příst). Jejich funkčnost je klíčová pro předení. Cívka se musí otáček bez problémů a volně, příze musí hladce procházet otvorem vřetene, brzdička u jednoduchého napínání musí brzdit "tak akorát". Historický kolovrátek často vyžaduje důkladné vyčistění a naolejování, jinak příze drhne, neprochází vřetenem nebo se odmítá navíjet na cívku. Když už mluvíme o cívkách, ty bývají kamenem úrazu - je jich vždycky příliš málo :-) Naštěstí výroba cívky je jednoduchá a jistě najdete v okolí šikovného truhláře, který vám jich pár náhradních udělá.

dvojitý pohon - poháněcí provázek je nasazen jak na cívce, tak na kladce

stejný princip na kolovrátku v horším stavu

kladka

jednoduché irské napínání, poháněcí provázek je napjatý pouze na cívce, vřeteno je bržděné v tomto případě provázkem

brzdička jednoduchého napínání

další verze brzdičky, kožený řemínek drží hřebíček

a do třetice kožená brzdička, tentokrát držená kolíčkem