JAK PŘÍST

Trocha teorie - jednoduché a dvojité napínání
Jak začít
Fixace příze
Skaní
Další metody předení

Je prakticky nemožné popsat postup při předení tak, aby bylo možné se podle něj předení naučit. Můžeme se o to ale aspoň pokusit :-) Jako u mnoha ostatních ručních prací a řemesel, je základní princip velice jednoduchý, jeho bezproblémové zvládnutí však vyžaduje trochu cviku.

Co je potřeba udělat, abych si připravili vhodný materiál najdete v příslušné sekci.

Návod na předení na vřetánku najdete tady.

Více o využití česačky při míchání barevných odstínů přízí najdete zde

Následující popisy jsou zjednodušené, bylo by možné je napsat podstatně detailněji a vědečtěji, ale věřím, že pro objasnění principu fungování kolovrátku a z něj vyplývající metodiky předení, nám postačí.

Aby kolovrátek dělat to, co je jeho úlohou, musí docházet ke dvěma procesům - jednak se spřádaný materiál musí hezky stáčet do příze a jednak se ta příze musí navíjet na cívku.

Stáčení se dosáhne snadno, příze je vedena tak, aby vstupovala do otvoru vřetena a poté z něj vycházela v 90 stupňovém úhlu (jinou variantou je její protažení drátěným nástavcem vřetena ve tvaru V). Tímto způsobem dochází při otáčení vřetena ke stáčení příze kolem své osy.

Složitější je to s vtahováním příze a jejím navíjením na cívku. V zásadě existují dva způsoby, jak toho dosáhnout a podle toho, který je použit se také liší jednotlivé kolovrátky.

Trocha teorie - jednoduché a dvojité napínání

Dvojité napínání
- poháněné je jak vřeteno, tak cívka


Poháněcí řemínek (nebo lanko) začíná na cívce navlečené na ose vřetena, odtud pokračuje horem na hnací kolo, vrací se spodem k vřetenu, ale nyní jde přes kladku, která je součástí vřetene nebo je samostatná a navlečená na ose vřetene spolu s cívkou. Odtud pokračuje horem znovu na hnací kolo a přes něj spodem k cívce, kde začínalo. Obtáčí tedy hnací kolo dvakrát, jednou vede na cívku, podruhé na vřeteno. Jak cívka, tak vřeteno jsou proto poháněné otáčením hnacího kola kolovrátku. Jelikož průměry hlavice cívky a hlavice (kladky) vřetena jsou rozdílné, otáčí se cívka jinou rychlostí než vřeteno a stáčenou přízi tak sama vtahuje na cívku.
Jak intenzivně je příze stáčena a vtahována, závisí na poměru mezi průměrem hlavice cívky a vřetena (tzv. ratio). Vzhledem k tomu, že rozdílná rychlost otáčení cívky i vřetene je definována pouze tímto poměrem, je tudíž konstantní. Čím menší průměr hlavice cívky, tím rychleji se cívka otáčí. Čím větší rozdíl mezi průměrem hlavice cívky a hlavice vřetene, tím silněji je příze vtahována na cívku. Zatímco velikost hlavice cívky bývá konstantní, hlavice vřetene (kladka) mívá několik velikostí, aby si přadlena sama mohla zvolit pro sebe nejvýhodnější rychlost vtahování.


Jednoduché napínání (skotské)
- poháněné je vřeteno


V tomto případě otáčí poháněcí řemínek vřetenem, vede přes hnací kolo buď na kladku nasazenou na vřeteno nebo zabudovanou přímo do jeho konstrukce (obvykle na vstupním konci). Cívka je v tomto případě uváděna do pohybu přízí – jak se příze zachycená za háček nebo zářez na ramínku vřetene navíjí při otáčení vřetene na cívku, zároveň jí roztáčí. Toto roztáčení je regulované tzv. brzdičkou, což je obvykle lanko s pružinkou, které vede od kolíku brzdičky přes cívku zpět, otáčením kolíku se cívka přibrzďuje nebo povoluje.
Dokud držíme přízi jemně napjatou, rotuje vřeteno i cívka stejnou rychlostí a příze se stáčí. Jakmile přízi jemně povolíme, umožníme kolovrátku její vtažení. Vřeteno totiž v takovém případě dál rotuje stejnou rychlostí, ale brzděná cívka zpomalí a díky rozdílné rychlosti otáčení je příze vtažena na cívku.
V průběhu předení, jak narůstá objem příze, navinuté na cívce, je nutné přitahovat brzdičku, abychom předli stejnoměrně, protože se dráha příze zkracuje.
 

Jednoduché napínání (irské – někdy také nazývané německé a údajně dokonce pocházející z Čech :-)
- poháněna je cívka


V tomto případě otáčí poháněcí řemínek přes hnací kolo cívku a brzděné je naopak vřeteno. Ke vtahování příze dochází na podobném principu jako v předchozím případě. Je to nejflexibilnější ze tří způsobů, jeho obdoba se používá při průmyslovém spřádání. Vřeteno je v tomto případě nejčastěji bržděné koženým páskem. Tento typ napínání je velmi častý na historických kolovratech, nacházených v Čechách.

 

 

 

Závěrem
Rychlost vtahování a intenzitu stáčení příze je u jednoduchého napínání možné regulovat více způsoby: rychlostí šlapání x intenzitou brzdění (napětím brzdičky) x tím, jak dlouho držíme přízi, než ji necháme navinout na cívku. Jednoduché napínání je v tomto ohledu variabilnější a dává předoucímu větší možnost ovlivnění výsledku. Moderní kolovrátky některých výrobců mohou mít jednoduchý i dvojitý pohon, někdy to však vyžaduje vložení jiného typu vřetena.
U některých starších kolovrátků zjistíte, že rychlost vtahování ovlivňují i další okolnosti. Například jak pevně je kolovrat sešroubován – po nějaké době používání se dřevěné spoje uvolňují a vtahování se zpomaluje. Stejně tak může mít vliv i úhel, pod kterým je ukotveno vřeteno v držadlech (panně). Je třeba také občas zkontrolovat napětí poháněcího řemínku, pokud je z provazu, používáním se vytahuje, snižuje se napětí mezi hnacím kolem a vřetenem a vtahování se zpomalí. Většina moderních kolovrátků s dvojitým napínáním tyhle problémy nemá a u nich pak při regulaci rychlosti vtahování pouze dolaďujeme „ratio”.

Jak tedy začít: Než začneme příst, musíme vložit do kolovrátku cívku, na kterou přivážeme cca 20 cm připravené příze, klidně to může být některá komerční příze, nejlépe vlněná, aby neklouzala (podle tradice indiánů Navajo by tahle příze měla být červená, pak přináší štěstí). Přízi pak vedeme z cívky do háčku nebo otvoru na křídle vřetena (podle typu kolovrátku) a odtud do otvoru vřetene, případně V-vstupu (opět podle typu kolovrátku) tak, jak je vidět na obrázcích.

přízi vedeme do háčku na křídle vřetene a odtud (někdy přes další háček) do V-vstupu nebo, obvykleji, do otvoru vřetene
a v 90 stupňovém úhlu ven, jak je vidět zde (shora do vřetene a vodorovně ven) k vyvedené přízi přiložíme česanec (neohýbáme ho, nezakrucujeme, jen přiložíme) zatočíme kolem kolovrátku, čímž se vlákna česance ovinou kolem vodící příze. Můžeme příst.

 Poté, co uchytíme počátek česance na vodící přízi, roztočíme poháněcí kolo rukou (obvykle ve směru hodinových ručiček) a začneme šlapat. Pokud česanec, např. sejmutý z česačky, rukama rozvolníme, případně rozdělíme do tenčích pramenů, bude se nám snáze vytahovat a předení bude stejnoměrnější.

česanec, sundaný z česačky, můžeme spřádat rovnou nebo ho rozdělíme na slabší prameny
držení příze při předení vytahování z česance při předení

Na obrázcích vidíme, že mezi naší levou rukou a vřetenem se vlákna stáčejí a vytváří se tak příze. Za levou rukou musí vlákna zůstat nestočená, abychom je mohli vytahovat z česance. Přízi proto lehce tiskneme mezi palcem a ukazováčkem levé ruky. Pokud tento stisk povolíme a příze se nám stočí i za levou rukou, už nebude možné vlákna z česance vytáhnout. Je to nejčastější problém, když s předením začínáme, spolu s "přetočením" příze, které vzniká, když šlapeme rychleji, než stíháme vlákna z česance vytahovat.

Když je příze dostatečně stočená, necháme kolovrátek, aby ji vtáhl na cívku. Lehký stisk palce a ukazováčku přitom nesmíme povolit (viz předchozí odstavec), rukou jen lehce sjedeme "výše" po česanci, zároveň pravou rukou zatáhneme a vytvoříme tak slabší pramen vláken z česance, který dál stáčíme. Slovně je tenhle postup velmi obtížné popsat, snad trochu pomohou následující videa. Další videa, zobrazující předení, můžete nalézt např. na youtube, stačí zadat "handspin" nebo"handspinning" apod.

VIDEO 1  (3MB)

VIDEO 2 (3,5 MB)

FIXACE PŘÍZE A SKANÍ

Pokud se nám podařilo upříst první cívku vlastnoručně vyrobené příze, ještě nemáme zcela vyhráno. Příze se kroutí a stáčí a tak, jak je, ji nemůžeme na nic použít (kromě dekorace na téma "vrabčí hnízdo"). Je potřeba ji buď zafixovat nebo seskat.

Fixace příze je nutná, pokud ji chceme mít jednopramennou, tzv. single. Nejjednodušší je následující postup - z cívky přízi svineme do přadena a to ponoříme na chvíli do vroucí vody (nemícháme, netřepáme :-) Po několika minutách přadeno vyjmeme, necháme vychladnout, vyždímáme např. zabalením do staré osušky a pověsíme. Na spodní konec přadena přivážeme zátěž (používám např. plechovku v igelitové tašce), dostatečně těžkou, aby přadeno vyrovnala, ale na zas tak těžkou, aby příze očividně "trpěla" (ztratila by pak pružnost). Necháme uschnout a je to.

Pokud máte umělohmotné, nikoli dřevené cívky, můžete přízi dokonce fixovat přímo na cívce.

upředenou přízi i s cívkou vložíme do vlažné vody vodu v hrnci přivedeme do varu po chvíli vodu slijeme a přízi necháme vychladnout po usušení je příze krásně rovná a jemná

Skaní je postup, při kterém svineme dohromady dvě nebo více upředených vláken. Ano, špatná zpráva je, že musíme upříst dvojnásobné (nebo vícenásobné) množství příze. Cívky vložíme do skacího stojánku (nahradit ho můžeme obyčejným prádelním košem, viz obrázek) a konce přízí přivážeme k vodící přízi na cívce. Můžeme skát libovolné množství pramenů, nejčastěji jsou to ale dva, maximálně tři, pak už by byla příze příliš silná. Vřeteno nyní roztáčíme v opačném směru než při předení (šlapeme stejně jako předtím, ale kolo roztočíme opačně, tedy obvykle proti směru hodinových ručiček). Seskaná příze už se nemusí fixovat, i když jí prospěje namočení do vlažné vody, vymačkání a usušení, aby se hezky uvolnila.

vodorovný skací stojánek improvizovaný skací stojánek
příze lehce oddělujeme rukou, aby se rovnoměrně stáčely vzniká dvojpramenná příze

Speciálním způsobem je tzv. Navajo skaní. Tato šikovná metoda nám umožňuje vytvářet trojpramennou přízi za použití jediné single příze.Výhodou je potřeba pouze dvou cívek (namísto min. 3, které jsou normálně pro skaní potřeba) a také to, že nemusíte řešit, jestli máte stejnou délku dvou přízí, které chcete seskat dohromady.

Jelikož pracujete pořád jen s jedním vláknem, skáte prostě tak dlouho, na kolik vlákno vystačí. Skáme trojitě, proto je tato metoda vhodná spíše pro zpracování tenkých přízí, případně pro výrobu příze opravdu silné. Nejlépe vypadá při skaní příze se stejnoměrnou tloušťkou – výsledek se pak velmi podobá profesionálním, komerčním přízím. Nicméně pokud toho pravidlo porušíte a budete naopak skát přízi s proměnlivou tloušťkou nebo jinými efekty, může se vám povést opravdu nevšední a vyjímečná příze. Velmi tenká příze, pevně seskaná Navajo technikou, je výborná na ponožky, protože bude pevná a trvanlivá i v místech, která jsou hodně namáhaná.

Do kolovrátku vložíme prázdnou cívku, plnou cívku umístíme do skacího stojánku (nebo kamkoli ji běžně dáváme :-). Konec příze zavedeme do vřetena a navážeme na prázdnou cívku.

Nyní vytvoříme na přízi dloooouhou smyčku (pro první smyčku musíme přízi levou rukou přidržet) a skrz ní sáhneme pro vlákno příze, protáhneme je touto smyčkou a zatočíme kolovrátkem proti směru, ve kterém byla původní příze zatočena. Špatně se to popisuje slovně, snadno se to ukazuje, takže se spíše podívejte na fotografie případně na video stránce http://www.joyofhandspinning.com/spin-navajo-ply.shtml.Trochu komplikovaně tam navazují počáteční smyčku a mám dojem, že i pro přízi sahají trochu zbytečně "přes ruku", ale princip je zřetelný a pak už si stejně každý postup trochu přizpůsobí.

vytváříme první dlouhou smyčku totéž, pohled ze strany takto smyčku rozevřeme a zatímco nám "leží" na hřbetu ruky, sáhneme zbylými prsty (prostředníček, prsteníček) po přízi a protáhneme ji skrz. Když zatočíme kolovrátkem, příze se stočí a vznikne třípramenné vlákno

Další metody předení

Corespinning – neboli obtáčení jádra

Šikovná technika, která se hodí především tehdy, když chceme vyrobit opravdu hodně silnou přízi; máme krásný, ale drahý materiál nebo ho máme málo a potřebujeme vytvořit co nejvíc příze s co nejmenší spotřebou nebo chceme vytvořit velmi zajímavé efekty prolínání dvou přízí, aniž bychom je skali pravidelně dohromady

Principem je využití jedné příze jako základního vlákna – na které můžeme klidně zužitkovat některou průmyslovou přízi, třeba i takovou, která se nám už moc nelíbí. Toto vlákno pak obtáčíme česancem – buď je můžeme pokrýt úplně, pak nebude základní vlákno vůbec vidět – nebo můžeme nechat základní vlákno místy prosvítat. Proužek česance držíme zhruba v 90° úhlu k základní přízi a postupně jej uvolňujeme a necháváme navíjet na přízi základní. Kolovrátkem točí v klasickém směru, jako při předení. Hotovou přízi je pak třeba zafixovat obdobně, jako když předeme jedno vlákno ("single").

Corespinning můžeme využít také pro vytvoření velmi nadýchaného buklé. Česanec obtáčíme v tomhle případně kolem základního vlákna velmi volně a vzniklou přízi seskáme s tenkým, pevným vláknem (proti směru obtáčení, čili PO směru základního vlákna, pokud jsme je předli). Tenké vlákno (může to být i nit), držíme přitom v úhlu cca 45° k základnímu vláknu.

Jako základní přízi můžeme použít přízi velmi silnou, případně spojíme několik přízí dohromady. Pokud je pak ovineme poměrně tenkou vrstvou česance, můžeme vytvořit celkem silnou přízi, na kterou přitom spotřebujeme minimum drahé suroviny a přesto bude působit, jako kdyby z ní byla celá. Tenhle trik můžeme použít např. na hedvábnou přízi.

Velmi zajímavého efektu můžeme dosáhnout, pokud použijeme na základní přízi buklé nebo nopkovou (klidně průmyslově vyráběné) a pak je ovineme poměrně tenkou vrstvou česance, ze které necháme nopky základní příze tu a tam vykukovat.

Corespinning je také skvělá metoda, pokud chceme vyrobit přízi s korálky. Zatímco sehnat korálky s otvorem dostatečně velkým, aby jím prošla celá příze, může být komplikované, pokud navlékneme korálky prostě na nit, kterou použijeme jako základní přízi a ovineme ji česancem, vznikne nám snadno příze s pevně zafixovanými korálky. Lze ji pak použít na pletení i tkaní a korálky jsou podstatně stabilnější, než kdybychom je na hotový výrobek našívali.

Obtáčet nemusíme nutně jen česancem, obdobně se dá kolem "jádra" základní příze obtáčet jiná příze v jednom něbo několika pramenech, pevněji nebo volněji, pro zajímavé efekty.

vytvořit můžeme přízi nadýchanou i pevnou a silnou případně s korálky